OKblog

Mike Oldfield

Úterý, 10. ledna 2006 19.05 Hudba

Asi se vám to nebude líbit, ale tentokrát si dáme trochu hudby. Bez hudby by si někteří z nás nedokázali život představit. Každý z vás má nějakou oblíbenou skupinu, zpěváka nebo zpěvačku. Každému se líbí jiný styl hudby. Někomu se líbí „rychlokvašky“, někomu zase hip-hopové „hvězdy“ a někomu zase třeba tvrdší hudba… To je věc toho dotyčného a rozdílný hudební vkus tady nehodlám řešit. Pro ty z vás, kteří si chtějí rozšířit obzory a poznat něco nového, je tento článek vlastně určený. Proč? Mike Oldfield u nás není příliš známý…

Narodil se 15. května 1953 jako Michael Gordon Oldfield. Je to skvělý multiinstrumentalista, kytarový virtuoz a výborný skladatel. Kromě kytary ovládá snad všechny strunné nástroje (např. mandolína, banjo…), ale třeba i klavír. Problém ale nastane, když se ho pokusíme zařadit k nějakému žánru, protože jeho hudba obsahuje téměř všechny známé hudební styly. Proto někdy můžete vidět, že je zařazen do progressivnímu nebo alternativnímu rocku. Nejčastěji, a k tomu se přikláním i já, je řazen k tzv. new age. Tam mimochodem patří například i Enya.

Jeho první album mělo asi hodinu a bylo rozděleno na dvě skladby (= části). Vyšlo v roce 1973 pod názvem Tubular Bells. Toto album bylo ještě několikrát znovu nahráno: The Orchestral Tubular Bells (1975), Tubular Bells II (1992), Tubular Bells III (1998 ) a Tubular Bells 2003 (2003). Nutno podotknout, že se od sebe značně liší, ale zachovávají původní melodii.

Z dalších alb připomenu Five Miles Out (1982) s téměř pětadvacetiminutovou skladbou Taurus II, Earth Moving (1989) nebo Guitars (1999). Celkem jich vydal přes třicet. Nahrál dokonce i dva soundtracky – The Killing Fields (1984) ke stejnojmenému filmu a Tr3s Lunas II (2002) k počítačové hře. Má na kontě také několik „bestovek“ a singlů. Vypisovat všechna alba by němelo smysl, ale můžete se podívat třeba na Wikipedii.

Vrátíme se ale ke stylům. Pokud posloucháte rádio, mohli jste zaslechnout Shadow on the Wall, Moonlight Shadow nebo Man in the Rain. To jsou takové typické pop-rockové skladby (ale taky dobré). Pak má velmi dlouhé instrumentálky – již zmíněný Taurus II nebo hodinový Amarok (samostatné album, 1990). Oblíbil jsem si taky jeho Irské nebo keltské skladby (Blue Peter, Portsmouth). Na posledním albu (Light And Shade, 2005) se objevily spíš taneční skladby (nebo jak to nazvat…)

Doufám, že jsem vás nezahrnul příliš mnoho daty a názvy a že si najdete chvilku, abyste si mohli Mika poslechnout. Určitě to stojí za to ;)

předchozí další


Související články

Komentáře (7)

 
úterý, 10. ledna 2006 20:37:15

Amarok ma hodinu A DVE VTERINY :-)

Ale jinak, muj nazor znas – U2 rulez (ale abys nerek', mam v playlistu i Main in the Rain a Moonlight Shadow :-P)

 
úterý, 10. ledna 2006 20:40:25

Uznávám, že se Oldfield dá poslouchat :-P
Ne, sranda, je fakt dobrej ;-) (btw, teď ho poslouchám poprvé :-D )

 
úterý, 10. ledna 2006 20:44:17

Bori: Ty dvě vteřiny to doznívá :D Takové dvě klasiky no…

Gouma: ;)

 
úterý, 10. ledna 2006 20:45:57

Bori: hej, to jsem měl říct já :-D

Jo, Oldfield je fakt super, hraje mi tady 12 hodin denně minimálně :-)

 
úterý, 10. ledna 2006 21:09:08

xergic: no ja to nikdy neslysel :-D
miloso: sorry :-D

 
úterý, 10. ledna 2006 21:29:03

Jo Odlfield je celkem kvalitní hudba, já teda mám jenom Tubular Bells III a The Millenium Bell ale jsou to dost dobrý skladby, takový uklidňující a příjemný na poslech.

Dobrej výběr!

 
středa, 11. ledna 2006 16:12:33

Já si občas poslechnu Tubular Bells II, je to opravdu uklidňující. .-)

K tomuto článku již není možné přidávat komentáře.