Asi za to může doba, lidé nemají chuť ani čas číst dlouhé články. Ostatně proto je Twitter tak populární. A Twitter je "shodou okolností" taky jedním z důvodů, proč mě nebaví psát blog. Rychle jsem se naučil nacpat myšlenku do 140 znaků a to mi stačilo. Ale ještě před pár lety bych napsal aspoň krátký článek.

A možná by ho i někdo četl a okomentoval. Což je další problém - na blogu už nějak necítím tu odezvu. Jako kdysi. Málo komentářů, málo návštěv. Na Twitteru mě sleduje přes 200 lidí. Není to moc a beztak ani polovina moje "tvíty" nečte, ale to samotné číslo pro mě znamená aspoň určitou šanci, že moji myšlenku někdo uvidí, zamyslí se nad ní. A to mi teď u blogu chybí.

Asi si říkáte - to sem chodí tak málo lidí? Ano, fakt tak málo. Byly sice doby, kdy to bylo mnohem horší, ale už to taky bylo lepší. Jenomže to už je taky dost dávno.

Čas na změnu

Už hodně dlouho uvažuju o zrušení blogu. Taky jsem o tom už párkrát psal. Ale udělat to prostě nemůžu. Právě běží osmý rok a ta vazba je už moc silná. Blogovací systém, jehož vývojem jsem strávil stovky hodin, přes 350 článků, toho se nedá tak jednoduše vzdát.

To všechno mě nutilo přemýšlet a nějakém řešení, kompromisu. Někteří mají vedle Twitteru založený ještě takový miniblog (nejčastěji Tumblr nebo Posterous), kam dávají věci, co se do 140 znaků nevejdou. A já to budu dělat stejně. Bude ale nějakou chvíli trvat, než udělám potřebné změny v systému a než si zvyknu. Snad to bude fungovat.

Zároveň bych se chtěl i víc věnovat hudbě. Mám v plánu menší seriál, nějaké články o mém vztahu k hudbě a za měsíc vyjde nové album od Rush s názvem Clockwork Angels, na které se moc těším a určitě o něm napíšu.

A na závěr mi dovolte otázku - myslíte si, že blogy už jsou "mrtvé"?

Microsoft nakonec ale nové logo potvrdil na blogu. Abych byl upřímný, zklamalo mě. Čekal jsem od Microsoftu něco víc, protože předchozí logo stavěla na určitých principech, které najednou zaniknou.

Základem jsou barvy - tehdy symbol zvyšujícího se výkonu počítačů. Zjednodušeně: větší výkon = víc barev. Nové logo bude mít jen jednu barvu, která se může měnit podle nastavení systému. Nebo umístění. Ale vždy bude jen jedna. Barvy jsou tady velmi důležité, protože podle nich si logo pamatujeme (i když jejich pořadí by pro většinu z nás byl oříšek).

Další je tvar. Od začátku moc nevypadá jako okno, spíš jako vlajka. Takže je docela dobře, že se toho v Microsoftu zbavili a nahradili "dlaždicemi", které budou reprezentovat Metro.

Když jsem si dal dohromady tyto dvě věci, zkusil jsem logo udělat tak, jak bych si ho představoval a jak by se mi líbilo. Myslím, že výsledek není až tak špatný:

Takhle nějak by mohlo logo vypadat, kdyby si Microsoft více vážil dvacet let budované značky, kterou charakterizují čtyři jednoduché barvy. Zároveň jsem ale zachoval "dlaždice". Navíc Metro je (aspoň pokud jde o Windows 8) prezentováno pěkně barevné. A to je další důvod, proč mi nové logo přijde nesmyslné.

A odpověď pro ty, kteří mi na Twitteru psali, že můj návrh je hrozný a vypadá jako omalovánky: ano, možná vypadá. Ale logo Windows je takhle barevné 20 let! A najednou jsou to omalovánky?

Posledním bodem je kontext. Problémem nového loga je, že prostě musí být s textem. Samotné "dlaždice" (v libovolné barvě) nic neznamenají. Je to finská vlajka s obrácenými barvami? Nebo co to vlastně je? Je to fakt okno? Právě barvy tomu dávají význam.

Chápu Microsoft v tom, že snaží udělat logo jednodušší. Chápu, proč vypadá zrovna takhle. Ale nelíbí se mi. A podle reakcí nejsem jediný.

O něco později jsem si začal psát poznámky do iPhonu, ale to se taky moc neosvědčilo - žádná synchronizace (což dnes považuji za nutnost), žádné odškrtávání hotových úkolů... Dalším logickým krokem proto bylo využít nějaké nástroje k tomu určené. Dnes už jich je spousta, byť mým nárokům jich vyhovuje jen pár.

(Možná vám článek trochu pomůže, já jej beru jako způsob utřídění mých myšlenek a požadavků.)

Things

Začal jsem tedy používat Things na základě několika doporučení. Umí asi všechno, co bych mohl potřebovat - oblasti, projekty, tagy... Ovšem jsou tu dvě věci, které mi hodně vadí. První je synchronizace, která zatím funguje pouze přes Wifi. (Pozn.: synchronizace přes cloud se testuje, ale nesmí se o tom mluvit.) Což znamená, že obě zařízení musí být v jeden okamžik na stejné síti se zapnutou aplikací. Poněkud nepohodlné.

Druhou nepříjemností je cena. Mac verze stojí €40 (asi 1000 Kč), pro iPhone pak €8 (200 Kč) a pro iPad €16 (400 Kč). Pokud tedy potřebujete mít Things na všech těchto zařízeních, bude vás to stát asi 1600 Kč! A to je docela hodně peněz.

Vzhledem k ceně se zdá nepochopitelné velmi pomalé tempo vývoje. Na cloud synchronizaci se čeká pomalu rok a půl. Například konkurenční Firetask ji má a ještě je levnější (€32 + €5 + €8).

• design
• funkce (oblasti, projekty)

• chybějící cloud-sync (zatím)
• vysoká cena
• pomalý vývoj

Wunderlist

Mezitím se objevil Wunderlist. Není sice zdaleka tak propracovaný jako Things, ale má synchronizaci. Jde v podstatě jen různé seznamy, ve kterých jsou jednotlivé úkoly. Žádné projekty (dá se nahradit seznamem), žádné tagy. Tato jednoduchost je sice fajn, ale ne na všechno se hodí.

Obrovskou výhodou je, že funguje snad všude - jeho vývojáři používají HTML5 a je tak snadné rozšíření na další platformy. (V současnosti web, Mac, Windows, iOS, Android a testuje se Blackberry.) Díky tomu můžete využít další skvělou věc - sdílení seznamu s ostatními, kteří Wunderlist mají. Tady se přímo nabízí využít jej jako nákupní seznam.

• jednoduchost
• sdílení seznamů
• funguje všude
• zdarma!

• málo funkcí
• nevypadá úplně nejlíp

Wunderkit

Nedávno tvůrci Wunderlistu spustili další projekt s názvem Wunderkit, který se zaměřuje spíše na týmy. Základem jsou tzv. "workspaces", tedy obdoba projektů. Každý workspace má tři části - dashboard (jakási nástěnka s tím, co se v projektu děje), tasks (kde jsou úkoly, které je možné rovněž třídit do seznamů) a notes (poznámky). Úkoly je pak možné přiřazovat jiným lidem v projektu, nastavovat jim tagy a tak.

Přestože se jedná o betaverzi, funguje vcelku dobře. Zatím je ovšem k dispozici jen webová verze, aplikace pro iOS a testovací aplikace pro Mac. To se ale bude postupem času měnit a brzy snad přibudou další platformy. Stejně jako u Wunderlistu.

Bude třeba ale vyřešit některé nepříjemné věci. Například abych se dostal do seznamu v projektu, musím kliknout na projekt, pak na "Tasks" (protože se vždy první otevírá Dashboard) a až poté na seznam. Docela to zdržuje. Jinak je Wunderkit povedený a designově docela vymazlený.

• design
• jednoduchost Wunderlistu
• projekty, tagy
• funkce pro týmy
• zdarma (nebo €5 měsíčně za Pro verzi)

• několik nepříjemných chyb
• málo aplikací (zatím)

Kam tedy s úkoly?

Možná se divíte, proč jich není víc? Proč tu není Omnifocus? (Protože je drahý.) Proč tu není Remember the Milk? Proč tu není XY?

Tyto tři jsem vybral, protože mi vyhovují nejvíc. Ovšem ani jeden ne stoprocentně. Zatím používám Wunderlist a Wunderkit (škoda, že se nedají propojit), ale až budou mít Things cloud-sync, nejspíš se to změní. Další možností je používat jen Wunderkit, ale ten má před sebou ještě dlouhý vývoj.

Na Twitteru jsem někomu doporučoval ještě Firetask, který mě při testování zaujal možná ještě o něco víc než Things. Ale utrácet další peníze se mi už moc nechce.

Smutným závěrem článku je pro mě fakt, že jsem si nevybral. Prostě budu muset dál čekat.

Třeba korejský Samsung. Tady se nabízí především "patentová válka" s Applem, která asi jen tak neskončí. Začalo to iPadem - odpovědí Samsungu byl Galaxy Tab, obzvlášť novější model 10.1, který je téměř k nerozeznání právě od iPadu. I právní zástupce Samsungu s tím měl problémy... (A já taky, když jsem to samé zkoušel v Polsku.)

Apple využil možnosti a podal žalobu za porušení průmyslového vzoru. To rozdělilo lidi na dvě skupiny - jedni říkali, že "kopírovat se nemá", druzí byli naštvaní, jak si vůbec může Apple něco takového dovolit.

Odvolávali se na "patent", kterému se začalo přezdívat černý obdélník. Když pominu fakt, že jde o kvádr, je v tom něco víc. Nejde jen o tvar, nýbrž o soubor několika prvků, které dohromady tvoří celek. Ti, co si stěžují, ale pláčou na špatném místě - měli by totiž řešit celý systém patentového práva. Apple toho jen využil a je to celkem pochopitelné. Aspoň pro některé.

Další oblíbený argument - "tablet nejde udělat jinak" - taky neobstojí. Na trhu je dost tabletů, které se nějak odlišují. Ať už jde o detaily nebo dokonce celý koncept. Pěkným příkladem je Motorola Xoom, která se iPadu taky podobala. V další verzi to vyřešili zkosením rohů, což zároveň funguje jako dobrý způsob odlišení.

A pak je tu kreativní přístup Sony s tabletem S2, který je úplně jiný. A žádném případě není méně zajímavý.

Jenomže v Samsungu nezůstali jen u tabletů. Nedávno uvedený telefon Galaxy Ace Plus se dost nápadně podobá staršímu iPhonu 3G (a 3GS). Přitom odlišit se není tak těžké - umí to například Sony Ericsson, jejichž telefony jsou prostě jiné, nebo třeba Nokia s Lumií 800.

Další novinkou je SwipeIt. Co to je? Vzpomeňte si na AirPlay od Applu. Máte? Tak to je ono. Byť nepochází přímo od Samsungu (Movl), nabízí jej pod svou značkou. (Více budeme vědět během CESu.) Že Samsung použil stejnou dětskou herečku do své reklamy, je už jen třešničkou na dortu.

Když už jsem naťukl AirPlay, musím zmínit i další "novou" věc, kterou se tentokrát pyšní Acer. Jde o AcerCloud a zřejmě už vám došlo, že půjde o obdobu iCloudu. Synchronizace fotek a dokumentů je hlavním pilířem. Nepřekvapí ani další podobnosti:

Když minulý rok Acer měnil logo, kdosi z představitelů společnosti řekl, že chtějí být jako Apple. Tehdy mi to připadalo směšné, ale nečekal jsem, že by to vzali až tak vážně.

Kopírujeme identitu

Všechno tohle mě přivedlo na myšlenku - kopíruje se totiž identita společnosti. Nejde ani tak o jednotlivé produkty, i když ty jsou důležitou součástí. Jedna společnost se chce podobat druhé, která je úspěšná.

Jako konkrétní příklad použiju zase Samsung. Rozhodně nejde o neúspěšnou firmu, ale podívejte se, co vyráběla před pěti lety (a jak byla tehdy úspěšná). Našli si cíl - být jako Apple. Začíná to balením, příslušenstvím, končí to telefony a tablety. To je (podle mě) hlavní příčina "patentové války". Applu prostě vadí, že se někdo snaží být stejný.

Není ovšem lepší, jít si vlastní cestou a odlišovat se od ostatních? Vždyť jedinečnost by měla být tím, co lidi přitáhne. V ideálním světě. Dnes se, podle všeho, lépe prodávají kopie...

Sedm let je dost dlouhá doba a divím se, že OKblog ještě funguje. Nicméně musím uznat, že poslední dva roky píšu opravdu málo. A to bych chtěl napravit.

Může za to Twitter

Když se před nějakou dobou říkalo, že Twitter a Facebook zabíjí blogy, nevěřil jsem tomu. Ale je to prostě fakt. Pokud se mi podaří zmáčknout myšlenku do 140 znaků, nemám potom moc důvodů psát tu "omáčku" kolem. A věřím, že v tom nejsem sám.

Uvažoval jsem (už několikrát), že blog zruším, ale byla by to škoda. Po tak dlouhé době mám k těm tisícům řádkům textů a kódu přece jenom nějaký vztah. Takže to ani tentokrát neudělám. Jste rádi?

Do nového roku si tedy dávám předsevzetí, že budu víc psát. Tentokrát už to musí vyjít.

Jistě, jeho myšlení bude firmě určitě chybět. Na druhou stranu má nástupce - nejen v současném CEO Timu Cookovi. Jsou tam i jiní, kteří sdílí stejnou vizi. proto si myslím, že ještě nějakou dobu tohle problém nebude. Je ale těžké takhle předpovídat. Snad se nemýlím.

Nemyslím si, že by teď najednou začal Apple upadat, dokonce o tom pochybuju. Předpokládám, že produktovou strategii mají naplánovanou na pár let dopředu. "Roadmap" je daná. Aspoň přibližně.

Bude iPad 3, na jaře třeba iPhone 5 (nebo 6?) a ukáže se, že s iPhonem 4S to byl celkem logický krok. A vůbec není špatný, tak jak si někteří myslí (že prý znamená začátek konce Applu - neznamená). Budou nové MacBooky Pro, Airy... Svět se točí dál.

(A teď mi promiňte ten možná trochu patetický tón.) Jedno je ale jisté - svět ztratil velkého člověka, vizionáře, který se nebál jít za svým cílem.

Jeho odpůrci většinou pro příznivce využívají označení ovce. A platí pro ně rovnice - "máš Apple - jsi ovce". Výjimky nejsou. Takové generalizace fakt nemám rád, ale v diskuzích je můžete vídat běžně. Vlastně ne běžně, spíš všude, kde se o Applu zmíní.

Abych ale byl objektivní, nějaké takové "ovce" určitě existují. Jenomže to v žádném případě nejsou všichni, jak se nám Apple haters snaží namluvit. Nejčastěji se takto vyjadřují androidisti a když se oklikou vrátím na začátek, jsou ovce i v jejich táboře? No jistě, že jsou. Jen si to nedokážou přiznat.

A jak se takové "android ovce" projevují? Papouškují názory ostatních (v tomto případě třeba serverů zaměřených na Android), milují Android a nenávidí Apple. Za každou cenu. Krásně je to vidět u probíhajícího sporu Apple vs. Samsung. Z diskuzí v podstatě vyplývají dvě věci:

• Když Apple žaluje Samsung, je špatný Apple.
• Když Samsung žaluje Apple, je špatný Apple.

V jejich očích je totiž Apple to největší zlo v celém Vesmíru. A Google (Samsung...) je naopak nejlepší, samozřejmě.

(A to nezmiňuji další názory typu "obdélník se nedá patentovat", "soudce je debil", "patenty jsou k ničemu" apod.)

Na značce záleží

Další věc, která se "Apple ovcím" vyčítá, je "slepá" důvěra v produkty. Teď když se objevil v předprodeji iPhone 5, o kterém se téměř nic neví, někteří už projevili zájem: "Je to Apple, tak to musím mít!"

Na druhé straně barikády se ozývají jiné hlasy: "To nechci, protože to je Apple!", někdy ještě s dodatkem, že si radši koupí telefon s Androidem, "protože je to Android a ten je nejlepší". Nepřipadá vám to podobné? Nebo dokonce stejné?

Až zase budete číst něco o "Apple ovcích", vzpomeňte si na tento článek. Ovce jsou totiž vždycky na obou stranách.

V Nokii si uvědomili, že takhle to dál nejde. Pořád odkládat uvedení telefonů a pracovat na dvou operačních systémech zároveň se moc dobře nedá. Odteď bude hlavním systémem Windows Phone. Symbian bude odsunut do pozadí (ten systém prostě na chytré telefony nepatří) a MeeGo možná přijde ještě tento rok (nejspíš N9).

Tomu předcházel interní dopis šéfa Stephena Elopa (který přišel z Microsoftu). Překlad je MobilManii.

"První iPhone se začal prodávat v roce 2007, a my stále nemáme srovnatelný produkt."

— Stephen Elop, šéf Nokie

Myslím, že to vystihl přesně. Nokia za posledních několik let nebyla schopná přijít s něčím zajímavým - a už vůbec ne revolučním. Třeba N8 mohl trochu rozvířit vody, kdyby přišel před dvěma lety (a ne před půl rokem).

Někteří si přáli partnerství s Googlem (a tedy Androidem), nicméně to se mi nezdálo moc pravděpodobné. Vypadá to, že v Nokii se rozhodli nejlíp, jak to v dané situaci šlo. A budou z toho těžit obě strany. Microsoft prodá víc Windows Phone, které zrovna moc na odbyt nejdou. Nokia je pořád velmi silný výrobce. Ovi Store se připojí do Marketplace a vznikne tak celkem solidní obchod s aplikacemi.

O Windows Phone 7 jsem sice už psal, ale zmíním to znovu. Je to sice velmi uzavřený systém - dokonce víc než iOS od Applu, ale není špatný. Nokia s Microsoftem mají takhle větší šanci něco dokázat společně. Třeba to bude časem znamenat návrat Nokie mezi manažerské telefony, kam se teď pomalu dostává Blackberry.

Je to tedy začátek nové Nokie? Nebo začátek jejího konce? To se uvidí až časem. Je taky možné, že Microsoft jednou Nokii koupí...

A nejvtipnější je sledovat diskuze, ve kterých zarytí fanoušci Nokie toto rozhodnutí odsuzují. Předpovídají konec a další telefon si už od ní nekoupí. Inu, opravdu fanoušci.

SSD je relativně nová technologie a situace kolem ní se rychle mění. Je proto možné, že pár dní nebo týdnů už článek nebude aktuální. A nebudu zabíhat do zbytečných technických podrobností, ty si můžete zjistit jinde.

Před výměnou jsem se dlouho rozhodoval, přečetl jsem několik článků, pročetl desítky vláken na různých fórech. I když se informace dost lišily, snažil jsem se z nich vybrat to nejdůležitější a nejužitečnější.

Co je SSD?

SSD je zkratka pro solid-state drive. Jde v podstatě o disk, který se skládá z několika flash modulů (nejčastěji typu NAND). To samé najdeme třeba ve "flashkách". Aby to bylo co nejjednodušší, používají běžná rozhraní - v dnešní době nejčastěji SATA.

Oproti běžným pevným diskům (HDD) mají samozřejmě několik nesporných výhod:

• jsou rychlejší,
• odolnější,
• lehčí,
• mají nižší spotřebu.

Rychlosti SSD se běžně pohybují nad 200 MB/s při čtení i zápisu. To je několikanásobně víc než u HDD. Díky tomu, že nemají žádné pohyblivé části, vydrží toho mnohem víc a nějaký nečekaný pohyb je nerozhodí.

Nevýhodou pak může být omezená životnost - uvádí se asi 100 tisíc zápisů do jedné buňky. Proto je vhodné minimalizovat zápis na SSD, o tom ale až dále.

Výběr SSD

Na našem trhu jsou nejrozšířenější tyto tři značky - Intel, Kingston a OCZ. Každý výrobce nabízí několik modelů, nicméně reálně nám do srovnání vyjdou zase tři. Cenu neuvádím, ta se odvíjí podle zvolené kapacity.

Z tohoto rychlého srovnání vychází nejlépe OCZ Vertex 2. Intel má horší rychlost zápisu (s minimální spotřebou) a Kingston zase vysokou spotřebu. (Intel i OCZ připravují novou generaci SSD, tak se možná vyplatí ještě počkat.)

Nicméně tyto parametry nejsou jediné, podle čeho se dá vybírat. Důležitý je taky řadič. Ten se stará čtení a zápis (umí jej rozložit podle opotřebení buněk). A taky o mazání nepotřebných dat (TRIM, garbage collector).

TRIM je příkaz, který má za úkol informovat disk o datech, která můžou být smazána. Pokud totiž něco smažeme, dané místo (sektor, buňka) se jen označí nulou, přičemž data zůstanou zachována. (Díky tomu je lze potom obnovit.) U SSD pak při zápisu může vzniknout situace, že se musí stávající data přemazat a to znamená zpomalení (někdy až na úroveň HDD). Proto existuje TRIM, který ve volném čase maže tato data.

TRIM bohužel není v Mac OS X podporován, ale to nevadí, protože výrobci nabízí i jiný způsob - garbage collector. Jeho funkci vysvětlovat nebudu, jen řeknu, že funguje podobně jako TRIM. Tím disponují SSD s řadičem SandForce, tedy OCZ Vertex 2. Proto bych je doporučil pro Mac.

Jak vyměnit HDD za SSD?

Jde o celkem jednoduchou operaci, nemusíte na to být nijak zvlášť zruční. Nicméně opatrnost nikdy neuškodí. Uvedu tedy můj postup (pro MacBook Pro):

1. Zálohujte HDD na externí disk přes Time Machine.
2. Vypněte MacBook.
3. Odšroubujte spodní kryt (pozor, šroubky jsou fakt malé!).
4. Odšroubujte dva šrouby, který drží disk na místě.
5. Opatrně vyjměte disk a odpojte SATA konektor.
6. Vyšroubujte čtyři speciální šrouby na boku disku a našroubujte je na SSD (je to trochu složitější, protože nejde o běžné šrouby).
7. Zapojte SATA konektor, vložte disk a všechno zase zašroubujte.
8. Vložte instalační DVD, zapněte a stiskněte Command + Option (Alt) + Shift + Delete.
9. MacBook nabootuje z DVD, chvilku to trvá.
10. Z menu zvolte Disk Utility a naformátujte SSD.
11. Po zformátování zvolte Restore from Time Machine Backup, vyberte zálohu a cílový disk.
12. Čekejte, než se to všechno zase zkopíruje.

Hotovo! Po restartu budete mít systém ve stejném stavu, kterém jste jej opustili. Jen bude o něco rychlejší. Doporučuji ještě vypnout senzor pohybu - do Terminálu napište sudo pmset -a sms 0.

Varování: Autor článku nenese žádnou zodpovědnost za poškození nebo ztrátu dat!

Moje zkušenosti s SSD

Dostal jsem OCZ Vertex 2 180 GB, nicméně ten po asi hodině používání přestal fungovat. Jako alternativa se jevil Kingston SSDNow V100 128 GB, který teď používám asi den a půl.

Všechno je jaksi rychlejší, plynulejší. Aplikace startují mnohem rychleji. Jde to poznat u Aperture, kde mám asi 3500 fotek (asi třetinu v RAWu) - práce s nimi byla na 5400rpm disku docela utrpením. Teď je to o poznání lepší.

Zároveň s novým diskem jsem vyměnil i RAM, teď mám 8 GB. Ulehčuje to práci systému, který tak nemusí swapovat na disk - a zároveň tím teoreticky prodlužuje jeho životnost.

SSD můžu jedině doporučit. Přes počáteční nedůvěru se to ukázalo jako dobrý způsob, jak MacBook Pro zrychlit. Jen je třeba pečlivě vybírat. Pokud máte otázky, zeptejte se v komentářích.

Je to už pěkných pár let, co jsme měli doma první počítač, tehdy ještě s DOSem. Později už se však všechno točilo kolem Windows - 95, 98 (i SE) a pak dlouho skvělé 2000. Potom jsem asi dva roky experimentoval s Linuxem, ale to pro mě znamenalo neustálé šťourání se v systému a hledání příčin, proč něco nefunguje. A ani později na Windows XP to nebylo o moc jiné. Navíc to je dnes už zastaralý systém...

Volba tedy padla na počítač od Apple, konkrétně 13" MacBook Pro. Proč? To si projdeme pěkně od začátku:

Proč notebook?

Dlouho jsem si nedokázal představit, že by notebook mohl být hlavním pracovním strojem. Dnes už jsou na trochu jiné úrovni. A další výhodou je přenositelnost, která taky není na škodu. Ale to asi nemusím vysvětlovat, protože většina z vás je určitě používá...

Taky mi už delší dobu vadila ta hučící krabice pod stolem, takže mě nejdřív napadlo sestavit si nový, tichý počítač. Ale ten se nedá přenášet, a protože jsem stále častěji pryč, nebylo by to nejlepší řešení. Ještě se nabízelo pořídit si k tomu netbook. No jo, ale kategorii netbooků jsem nikdy nepochopil. Navíc bych pak musel řešit synchronizaci dat.

Proč Apple?

Jak už jsem zmínil, Apple si mě získal iPhonem. Je to telefon, který toho umí hodně a hlavně funguje. Nebo: prostě funguje! Mám rád jednoduché věci, nechci strávit hodiny nastavováním. Toto jsem si užil až dost s Linuxem.

Proto byl přechod na Mac tak jednoduchý a proběhl hodně rychle. Odpoledne jsem si zálohoval důležité věci, večer poprvé spustil MacBook a druhý den dopoledne jsem už měl stolní počítač kompletně odpojený.

Proč MacBook Pro a proč 13" model?

Kvůli přenositelnosti jsem chtěl notebook, takže iMac (nebo Mac Mini) jaksi nepřipadal v úvahu. MacBook Air nemá na hlavní počítač dostatečný výkon (a ani dostatek portů) (přestalo platit u nové generace) by nebyl špatný. Bílý MacBook je fajn, ale Pro má pár zajímavých věcí navíc:

• o 2 GB RAM víc,
• podsvícenou klávesnici,
• hliníkové tělo,
• čtečku SD karet,
• ukazatel nabití baterie (drobnost, která potěší).

Podle mě to za pět tisíc navíc stojí - obzvlášť ty dva gigabajty RAM navíc. A proč 13"? Celkem jednoduše byla hlavním důvodem cena. Sice je pravda, že 15" nabízí větší výkon, ale za cenu větších rozměrů (pochopitelně) a hmotnosti a nižší výdrže na baterii.

A podsvícená klávesnice? Někdo by řekl, že to je jenom drobnost. Pro mě je to nutnost. Kdo nezkusil, nepochopí.

Změna je život

Na Windows jsem měl spoustu oblíbených programů, kterých nebylo lehké se vzdát. Například Total Commander ve spojení s IrfanView. Je fakt, že někdy se alternativy daly najít (v tomto případě Forklift), ale jindy prostě nejsou - nebo ne tak kvalitní.

Musel jsem změnit pár navyků, ale řekl bych, že mi to pomohlo. Chtěl jsem to udělat dlouho, ale nejlepší je to udělat najednou a tohle byla dobrá příležitost.

Například jsem se donutil používat Mail jako mailového klienta. Předtím mi stačilo webové rozhraní (což zpětně nechápu). Začal jsem si organizovat čas (iCal se synchronizací přes Google Calendar a Things) a používat Twitter.

Kdysi dávno jsem používal Maxthon (nadstavba IE), po přechodu na Linux jsem si vybral Operu, kterou jsem používal i potom zase na Windows. Na Macu není Opera zrovna dvakrát dobrá, tak jsem zkoušel Safari, ale nakonec jsem si oblíbil Chrome. Po zhruba pěti letech s Operou je to velká změna.

Na jiné věci se ale zvyká lehce. Třeba na rychlé probuzení z režimu spánku - stačí otevřít víko a je to. Nebo na podsvícenou klávesnici. Nebo na posouvání dvěma prsty. Nebo na pohodlných osm hodin (někdy i víc) výdrže.

A ještě něco

Někteří nechápou, proč jsem si vybral Maca. Ono se to těžko vysvětluje. Ferrari je taky jenom auto, ale dokud se v něm nesvezete, nebude vám připadat tak zajímavé. Navíc se v diskuzích dočtou, že Mac je vlastně úplně špatný a tak. Možná je, možná není. Každopádně není dokonalý, stejně jako všechno ostatní na světě.